Není žádným tajemstvím, že olympijské hry sledují každé dva roky při televizních přenosech milióny lidí. Jejich letošní počet však vzrostl o velkou skupinu žáků našeho prvního stupně. Pravda, procentuálně vyjádřeno, by tato skupina tvořila nějakou „biliontinu“ z celkového počtu, avšak nás i tato biliontina velice potěšila. Ve vestibulu 1. stupně jsme proto žákům umožnili, aby si stěnu, nacházející se přímo proti vchodovým dveřím, vyzdobili vlajkou ČR, portréty našich významných sportovců – olympioniků, obrázky z ol. vesničky a texty zabývajícími se historií OH vůbec. Centrem celé výstavy byly „pomyslné“ stupně vítězů, na které děti aktuálně přiřazovaly obrázky našich úspěšných sportovců. Každý den bylo možno spatřit žáky, jak dychtivě stojí u nástěnky a sledují, zda se na stupních vítězů něco změnilo, zda někdo přibyl a jakoupak že medaili vybojoval. Sami jsme osobně motivovali žáky položením 3 otázek, na něž měli v průběhu trvání OH odpovědět. Otázky (2 otázky a 1 úkol) byly prosté:

1. Kdybych byl na OH, v čem bych chtěl závodit a proč?
2. Co je cílem OH a proč se pořádají?
3. Slož básničku nebo písničku ke stávajícím OH.

Možná byste se podivili, kolik žáků naší školy si přeje být „Martinou Sáblíkovou“. A to ani netuší, kolik píle a odříkání za jejími vybojovanými medailemi stojí! Děvčata okouzlena ladnými pohyby a vnadnými oblečky sportovců zpravidla často toužila být krasobruslařkami. Chlapci ve svém postoji ke sportu o něco více přitvrdili. Ladné pohyby a vnadný oblek nebyl jejich prioritou. Nebezpečí a zatajený dech – zde vyhledávali svou disciplínu. A tak spíše volili více adrenalinové sporty jako je jízda na bobech, hokej, skoky na lyžích... .

I když se o přestávkách naši žáci chovali jako skutečné děti a mnohdy běhali kolem lavic a hráli na obvyklou „honěnou“, z jejich úst se velmi často linula jména našich reprezentantů, a dokonce i rozhovory v lavicích se netočily jen kolem „opsaných úkolů“, ale i kolem získaných medailí nebo naopak ušlých zisků. A tak nás napadá: nebude právě toto jednou z dobrých motivací opustit „rychlobruslařskou dráhu“ internetu, nazout brusle a začít trénovat? Nebude právě toto jednou z motivací opustit „teplý startovní blok gauče“ a vyměnit ho za běžky? Kdyby se nám to podařilo alespoň u každého druhého žáka, byli bychom tomu upřímně rádi. A tak nezbývá.... než našim malým „budoucím“ sportovcům držet pěsti a věřit, že za pár let budou naši potomci lepit právě jejich fotografie na pomyslné stupně vítězů v našem prvostupňovém vestibulu.

Kdybych byl na ZOH chtěl bych být hokejistou. Hokej mě baví, protože je to dobrý sport a chtěl bych, aby mi zazněla hymna ČR.

(Menegel M. 5.A)

Kdybych byla na zimní olympiádě, závodila bych v krasobruslení. Závodníci mají hezké šaty a bruslí při pěkné hudbě. Na tento sport se ráda dívám v televizi. Moc jsem závodníkům fandila.

Olympijské hry se pořádají pro to, aby se sešli sportovci z celého světa a ukázali, co umí. Nikomu nezáleží na tom, kdo je běloch, černoch, žid nebo křesťan.

(Pospíšilová K. 5.A)

(Cudráková S. 5.B)